Předposlední Muna roku 2020

Z Brna jsme vyráželi brzo ráno, tak abych stihl poradu na Muně. Na snídani jsme proto už byli v Jeseníku.

Zatímco moje mamka a babička se staraly o objekt 36, sešli jsme se v objektu 113 na poradě ohledně budoucnosti Městečka neziskových organizací. Netušili jsme tehdy, že zanedlouho přijde covid, který změní všechny naše plány.

Odpoledne jsme vyrazili do Zlatých Hor, podívat se na proslulé mlýny. Tlačit babičku na vozíku po kamenitých stezkách, mně dalo docela zabrat.

Skanzen se ovšem (samozřejmě) u babičky setkal s úspěchem.

Těsně po západu slunce jsme ještě stihli navštívit moderní poutní místo a pseudoklášter Maria Hilf nad Zlatými Horami.

Nedělní pozdní oběd jsme si užili v předvánočním Bruntále. Počasí ovšem bylo spíše jarní.

K velké nevoli všech milovníků železnice, historie, staveb, zdravého životního prostředí, sudet a mě plánuje Správa železnic zničit výpravní budovu na nádraží v Dětřichově nad Bystřicí.

Jak nazvat stav, kdy státní instituce provádí správu svěřeného majetku tak, že jej zlikvidují?

Je to tady krásně zpustlé. Nádraží bude škoda…

Kryté první nástupiště asi nová ubohá budova neposkytne.

A se skladištěm se taky musíme rozloučit.

Západ slunce nad nádražím v Dětřichově nad Bystřicí.

Večerní rychlík R1324 Praděd z Krnova do Olomouce projíždí přesně na čas Valšovským zhlavím stanice Dětřichov nad Bystřicí.

Z koleje č. 3 odbočuje vlečka na dětřichovskou pilu.

Právě na pile byla koncová stanice úzkokolejky, která se rozprostírala na svazích hory Slunečné na trase z Volárny.

Těleso úzkokolejky je stále patrné.

Dokonce se mně podařilo najít pražec i s podkladnicí.

Další shnilý pařez. Udělal mně velkou radost.

Těleso úzkokolejky Dětřichov nad Bystřicí – Volárna za soumraku.

Čekárna v původní nádražní budově v Dětřichově nad Bystřicí.